Co je tou nejhlubší příčinou našich obtíží?

Rozbalit všechny příspěvky
Zpracovávám...
Marie Heralecká
10. 9. 2014

Aneb“ MÍT RÁD SÁM SEBE NENÍ SOBECTVÍ“.
Před lety jsem se účastnila přednášky promovaného psychiatra, který dlouhodobě působil na psychiatrické léčebně a předával nám své zkušenosti z praxe. Jeho vyprávění mělo hloubku a bylo bohaté četnými a rozmanitými příběhy zoufalých pacientů. V závěrečné diskusi jsem mu položila otázku, jestli existuje něco, nějaký společný jmenovatel, který by zásadně vystihoval příčiny vzniku psychických poruch. Čekala jsem sáhodlouhou odpověď zahrnující obecné ryze odborné informace vycházející z problematiky současné moderní společnosti. Velkým překvapením však pro mne byla jednoduchá a přímá odpověď lékaře, která zněla: „Příčinu všech psychických poruch vidím v tom, že se lidé nemají rádi.“ Překvapivé ticho v sále doplnil lékař větou: „Mám na mysli to, že nemáme dostatečně rádi sami sebe, chybí nám sebeúcta a nevnímáme svou jedinečnost.“
Uběhlo mnoho let mé sofioterapeutické praxe a podobná otázka, kterou jsem kdysi já položila onomu lékaři byla častokrát položena i mě. Dříve jsem odpovídala velmi podrobně a individuálně k problematice každého jedince a hledala příčiny v různých úrovních. Ve skutečnosti naše nemoci, úrazy a psychická traumata jsou ovlivňována řadou různých vlivů. Tyto vlivy se učíme na seminářích sofioterapie vyhledat a pojmenovat je. Jejich škála je tak rozmanitá a různorodá, jako jsme rozmanití a různorodí my lidé. Proto bylo pro mne zpočátku nepochopitelné, abych řekla, že příčinou obtíží je nějaká obecná rovina. S věkem však zjišťuji, jak hlubokou pravdu tento starý a moudrý muž měl.
Náhlédnu-li totiž hluboko za příčiny a ptám se, proč která příčina vznikla, vnímám právě tuto rovinu o níž hovořil. Málokdo z nás si uvědomujeme vlastní individualitu, velkolepost, přijetí sebe sama bezpodmínečně, to znamená BEZ PODMÍNEK , bez srovnávání se s jinými autoritami nebo s modely společnosti o dokonalosti, s vlastní idealizací toho, jaký nebo jaká bych měla být, abych se mohla BEZPODMÍNEČNĚ milovat, radovat se z života a vážit si sebe. Znamená to mít se ráda srdcem, nikoliv rozumem s myšlenkami typu: až splním tento úkol, až dokončím tuto práci, až se něco naučím, až to zvládnu dokonale, až zhubnu, až nebudu dělat chyby, až... až...
Teprve jsme-li schopni hluboce chápat sebe sama a přijímat se bez podmínek, dokážeme i své okolí vnímat s přijetím a láskou, dostat se do rovnovážného stavu, harmonizovat vztahy s okolím a nevytvářet si konfliktní situace, které jsou příčinami našich obtíží.
Pro příklady nemusíme chodit daleko. Moudrý terapeut řekne, že každý jeho klient je současně jeho učitelem, který mu přišel zrcadlit jeho vlastní obtíže, jež však má z větší části pochopeny, ne však odstraněny hluboce a do všech úrovní. I zde v terapeutické praxi funguje princip přitažlivosti stejnorodého, který nám je nápovědou tématu, které jsme svým pochopením v sobě rozpouštěli a vytvářeli nové postoje a naladění. Současně je zkouškou, zda při tom kterém lidském příběhu pociťujeme původní zastaralé záporné emoce nebo zda jsme již pozorovateli a s lehkostí a nadhledem dokážeme nabídnout klientovi řešení tak, aby cítil moc nad svými myšlenkami, pocity a názory a nikoliv NE-MOC (bezmoc, lítost, zoufalství...).
Sama zažívám ve svém životě občas situace, kdy jsem nucena řešit vztahy se svými dětmi. Ačkoliv jsou už dospělé, jsou chvíle, ve kterých se ocitám ve stavu smutku a zoufalého hledání řešení. Když taková situace nastane, okamžitě mám minimálně jeden telefonát od někoho, kdo řeší obdobný problém, který mi pomáhá získat náhled i na svůj případ. Budu konkrétní: po včerejším rozčarování z konfliktního jednání snachy následovaly tři telefonické konzultace v jednom dni. Těžké zdravotní problémy, jejichž symbolikou je právě nevyřešený vztah s matkou. Zjednodušeně je zcharakterizuji.
První případ – rakovina prsu (symbolika je nesprávně žitá role matky). Žena si po vyhodnocení příčin uvědomila, že chce být jiná, než byla její vlastní matka, ale že nevědomě jedná podle stejných programů a ubližuje své dceři svými nepřiměřenými požadavky.V konečném výsledku si to velmi vyčítá. Žádá o vedení a pomoc, jak uskutečnit pozitivní změnu.
Druhý případ – opakující se záněty ženských orgánů a močových cest (močové cesty - nevyloučené pocity nenaplněnosti , ženské orgány – ve vztahu k partnerovi, záněty – vnitřní hněv z neschopnosti změny). Tato žena hovořila stále jen o tom, že přece „ MUSÍ VYDRŽET“ v tomto manželství kvůli dětem, její máma to dokázala také. Tedy typický vzorec neúcty rodiče k sobě samému a upřednostňování zájmů dětí před svými vlastními potřebami.
Třetí případ – onkologický nález v prsu a zároveň i na děložním čípku. Obojí bylo zjištěno až při vyšetření střev. Žena si stěžovala i na bolesti v břiše (střeva – vleklé vztahové problémy, tenké střevo – současnost, tlusté – minulost a přijaté nepochopené a nevyloučené problémy prožité v rodině a minulých životech). Tato klientka hovořila o velké nespokojenosti v životě a ve vztazích. Tentokrát to byla kombinace obojího. Nevyřešený VZTAH S MATKOU, která ji manipulovala a skrze ní chtěla realizovat svá nenaplněná přání, stejně tak jako nyní ona sama toužila po tom, aby „ASPOŇ JEJÍ DCERA DOSÁHLA TOHO... “ Dále pak nejdůležitější pro ni bylo, že VYDRŽÍ V MANŽELSTVÍ, přece úplná rodina je základ! Ale za jakou cenu? Nesouznění,nenaplněnost, potlačení sebe sama.
Co je tedy společným jmenovatelem všech těchto případů? NEÚCTA K SOBĚ SAMÉ A NESCHOPNOST VNÍMAT SVÁ SKUTEČNÁ VNITŘNÍ PŘÁNÍ A NAPLŇOVAT JE BEZ POCITŮ VINY. JE TO NEDOSTATEK LÁSKY K SOBĚ SAMÉ. V okamžiku, kdy začneme respektovat a mít rádi sami sebe ve své jedinečnosti, rozšíří se náš respekt a láska i na lidi v našem okolí. Někomu to trvá sice déle, ale toto stadium v našem životě je dosažitelné.

Nabídka