Otázky a odpovědi (3) - Jaké jsou nejčastější chybné programy způsobující nám následně nemoci?

Rozbalit všechny příspěvky
Zpracovávám...
Marie Heralecká
23. 2. 2015

V sofioterapii nalézáme, vyhodnocujeme, řešíme duchovní i jiné příčiny nemocí a hledáme vhodné způsoby jejich odstranění a navození rovnovážného stavu, který přináší nejen zdraví, ale také spokojenost, radost a nový pohled na život.
V minulé odpovědi na otázku "Proč některé nemoci pokračují nebo se vracejí i po jejich důkladném vyhodnocování a řešení příčin" jsem zmínila pojem CHYBNÉHO PROGRAMU v naší mysli. O starých nevhodných programech jsme již hovořili vícekrát. Proto také následovaly otázky, "Jaké jsou nejčastější chybné programy?". Další otázka čtenářů nám napovídá:
Jsou opakované „moudrosti“ typu: „Neseď na zemi nebo prochladneš!“, „Nechoď bosý, ať neonemocníš!“, „Neseď v průvanu, onemocní ti uši!“...a další pro děti užitečné a pravdivé?
Pravdivé jsou pro ty, kteří je za pravdivé považují, neboť tělo vytvoří program a za daných okolností okamžitě a doslova dokonale reaguje nemocí.
Uvedu praktický příklad:
Třída dětí na procházce se promáčí v dešti. Některé z dětí začne bolet v krku (reagují na chybný program svých rodičů – „Když zmokneš, prochladneš a bude tě bolet v krku!“), jiné z dětí dostane rýmu ("Když se promočíš, dostaneš rýmu"), další má zarudlé či zanícené oči (dítě "nechce vidět starý program", že rodiče znají symboliku nemocí a ví o jejich vzniku v mysli, ale neakceptují tuto skutečnost a stejně dítě varují a upozorňují denně na různá nebezpečí, protože se sami nedokázali úplně zbavit tohoto programu pocházejícího od prarodičů nebo jimi vytvořeného), jiné dítě rozbolely uši (tak zvaně"nechce slyšet" právě to, co předešlé dítě "nechtělo vidět"). Některé z dětí mohou následně onemocnět zánětem močových cest, protože mají přijatý program rodičů – "Velký strach z prochladnutí, při němž vidí ty nejhorší varianty". Onemocnění močových cest jsou symbolikou nevyloučených starých programů. Další dítě má opar na rtu (symbolikou oparu je kritika okolí, případně vnitřní monolog rodiče, např: „Ty učitelky jsou ale nemožné, chodí ven v dešti...“
Ale jedno z dětí s červenými líčky se raduje ve své spokojenosti a vitalitě, že je mu báječně, protože se zase více otužilo. Hovořím o konkrétním chlapci - náš Davídek. Před páru lety se pod ním prolomil led v rybníku a než jsme ho našli, zmodral prochladnutím. Ale já jsem tuto událost "oslavovala" slovy: „Konečně budeš úplně stejně otužilý jako já, která se koupu v zimě v rybníku a díky tomu už nikdy nebudeš nemocný! To je úžasné!“ Po následném pozvolném prohřátí neměl tehdy Davídek ani horečku, ani rýmu nebo jiné obvyklé příznaky, které nám přinášejí naše programy. Všem od té doby vysvětluje, jak je otužilý a zdravý, že mu prochladnutí neuškodí, protože nemocní můžeme být, jen když něco nesprávně myslíme nebo děláme. Občas se zapomene obout a jde bosý (jako babička) do sněhu.
Podotýkám, že já sama jsem vlastnila takové množství těchto "NADVLIVŮ", jak někdy programy nazývám, že jsem v mládí dosahovala rekordů v množství užívaných antibiotik a zameškaných hodin ve škole. Změnit to ale lze, jen to chce odvahu, což neznamená nemít strach, ale umět svůj strach a starý program zpracovat. Přikládám k tomuto účelu ilustrační foto, které dokládá moji změnu programů, asi všech, o kterých se tady zmiňuji.
Život podle starých struktur uvažování - tedy podle chybných nepotřebných programů, je většinou v rozporu s naším životním úkolem nazývaným též karmickým plánem. To má za následek vnitřní konflikt, na který jsme upozorněni nejčastěji nemocí, úrazem či nehodou. Pokud ve vyhodnocování příčin těchto "upozornění" chybný program nenajdeme a neodstraníme, konflikt opět začne narůstat. V našem těle se vytváří živné pole pro přitahování stejnorodé, vývojově destruktivní energie. Je to jako magnet, ke kterému se "přilepují" kromě našich konfliktních vzpomínek podobné energetické (myšlenkové a pocitové) útvary z okolí.
Například: Jdete se strachem na lékařské ošetření. Jste poslední v pořadí pacientů a podle "navyklých způsobů jednání"- chybného programu - se všemi v čekárně zdvořile hovoříte a sdílíte jejich strachy, pochyby, špatné zkušenosti. Pak tito lidé už sedí někde po vyšetření na kafíčku vedle v kavárně a vy se sotva udržíte na nohou, jak v sobě nesete všechnu tu zápornou energii, kterou vám rádi všichni v čekárně zanechali, a ta se dokonce realizuje i v krevním obraze a v nálezu, který jste si tímto druhem myšlení vytvořili. Pokud je "živné pole" hodně "vyživováno", může dojít k přivtělení duchovní bytosti. Toto je běžný jev u často nemocných a přetěžovaných lidí a následně u jejich dětí, také v těžkých životních situacích. Téměř každá deprese nebo tak zvaný "splín", únavový syndrom, poruchy rovnováhy těla, výkyvy krevního tlaku a zdravotní potíže bez lékařské diagnózy jsou výsledkem přivtělení jiných bytostí. Někteří pacienti se bojí o tom jen hovořit, natož to ještě řešit, a přitom na sobě třeba i léta nosí své známé či milované příbuzné, které rozhodně nelze nazvat "temné nebo černé duše". Žili ve svých životech podle stejných chybných programů, kterých se nezbavili. Spíše by jim příslušel název "černí pasažéři" - jedou s námi ve stejných starých vyjetých kolejích našeho chybném uvažování. Navíc nám svojí přítomností zesilují právě tu rovinu destruktivní frekvence, která je přitáhla. Takže v konečném důsledku nám i pomáhají rozeznat náš chybný program jednání či konání, který stejně tak jako nám, i jim způsobil vnitřní konflikt, který je pak důvodem jejich neschopnosti opustit zemskou úroveň. Pokud vše správně uvidíme, přehodnotíme a jsme pozitivní, může tato bytost odejít. Člověku se uleví a cítí se znovu stabilizovaný, navíc sám se zbaví zátěže, která by mu při přechodu na druhou stranu v okamžiku smrti způsobila komplikace.

"Jak rozpoznat přítomnost duchovní bytosti? Může se přivtělit bytost i k dítěti?" Ano, a většinou to dítě ucítí dříve než dospělí. Dokonce malé děti tyto "černé pasažéry" občas i vidí v prostoru nebo je velmi silně cítí u sebe, v sobě nebo v blízkosti jiných osob a je mnoho případů, kdy s nimi děti i hovoří. Horší varianty přivtělení bytostí k dětem se objevují v rodinách, kde rodiče jsou stabilizovaní v programu materialistického vidění světa a tyto jevy neuznávají. Pak také dítě tento program přijímá ("skenuje" od rodičů) a není schopno rozpoznat, co mu tolik vadí a rodiče kvůli své nevědomosti hledají příčiny jinde. Dokonce ani terapeutům se nepodaří dítěti pomoci, pokud rodiče nerozšíří své vědomí a odmítají přijmout zodpovědnost za zdraví svého dítěte. Klasická medicína se nezabývá odváděním duchovních bytostí a chemie, vitamíny a jiné umělé metody tomu nepomohou, ba naopak. Dítě podvědomě klade odpor a stav se většinou zhoršuje. U nevědomých rodičů dochází pak velmi často i k přivtělení duchovních bytostí k nim samotným. U dětí je typickým příznakem porušené chování, dysfunkce, neklidný spánek, hyperaktivita, agresivní a střídavé nálady, snížená imunita, přecitlivělost a vleklé nemoci.

"Jak můžeme děti osvobodit?"
Dnes existují různé duchovní směry, které se tímto tématem zabývají. Sofioterapie používá velmi jednoduché a pochopitelné metody - nalezení a odstranění původní chybné myšlenkové představy, přehodnocení záporných vzpomínek pochopením jejich kladného účelu pro vývoj, odstranění chybných programů a nahrazení novou pozitivní progresí. Předáním těchto nových poznatků přivtělené bytosti vytvoříme podmínky k jejímu osvobození, Ta je vždy automaticky přijímá, neboť tímto je splněn účel přivtělení. Sice je reálně většinou nevidíme, ale jejich "odchod" z naší blízkosti velmi reálně cítíme ve svých pocitech, v náladách a uzdravení dětí. Celý proces vždy řeší rodiče sami. Děti přijímají rezonančním přenosem změny frekvencí a dochází k přirozenému uzdravení a osvobození se od jmenovaných poruch chování nebo učení. Co je ještě důležitější, dochází zároveň k odstranění chybných programů u dětí, které si je přinesly jako karmickou zátěž z minulého života.

"Můžeme sebe a děti nějak chránit, aby nedošlo k přivtělení?"
Ano, svým správným jednáním s láskou a pokorou - což je stav rozšířené mysli, kdy akceptujeme všechny lidi na tom daném stupni, na kterém se právě nacházejí. To znamená - nesoudit a nesrovnávat, nekritizovat, a podle Toltéků a jejich 4 dohod: nehřešit slovem, nebrat si nic osobně, nevytvářet si žádné domněnky, dělat vše tak, jak nejlépe dovedeme. Na první pohled jednoduché, ale my ve svých zaběhnutých modelech jednání to někdy neodpozorujeme, a třeba máme všechny rádi, nekritizujeme je, ale kritizujeme sami sebe. Srovnáváme se s ostatními, trpíme pocity viny, žalu, křivdy, nadměrné lítosti, strachu, nespravedlnosti ve světě apod.
Také se mohou objevit situace, které nemáme šanci zvládnout s nadhledem a vyprodukujeme silný negativní potenciál. Například těžká autohavárie a v mžiku máme na sobě hromadu stejných vyděšených dušiček, které to ale při své nehodě nepřežily a proto bloudily prostorem. Přitáhl je frekvenčně stejnorodý zážitek řidiče. Takový řidič se pak dlouhodobě léčí a dokonce třeba i podstoupí zbytečné operace a přitom náprava je jednoduchá. Odstranit z buněčné paměti strach a šok z úleku a dušičkám pomoci odejít.
Po mnoha letech praxe mohu říci, že nejlepší ochranou je pocit bezpečí a jistoty, že vše je správně. Vše je forma projevu lásky, i když to tak někdy na první pohled nevypadá. Lidé, kteří jsou znalí zákonů vesmíru, především zákonu karmy (osudu a skrytého účelu utrpení) a nemoci vnímají jako příležitost k růstu, netrpí tím, že by je obsazovaly duchovní bytosti. A pokud k tomu dojde, pak s tím umějí zacházet a ví, že je to druh vzájemné pomoci v širším slova smyslu mezi námi žijícími lidmi a dušemi, které nás ve smrti předešly.

Dva praktické příklady z praxe:
Volala mi nešťastná matka, kterou jsem znala z mého semináře. Popsala podivné chování jejího asi tříletého syna. Nechce spát ve své postýlce, kope kolem sebe, střídavě je agresivní, pak pláče a mazlí se jen s mámou, bouchá do táty. Nyní dostal horečku, dětská lékařka to nazvala "virové onemocnění".Máma ale sděluje poslední postřeh - křičel ze spaní a vypadal, že se s někým pere a po probuzení ukazovat za postýlku a volal TAM, TAM..možná to bylo PÁN, PÁN ...a opět "TAM" nechtěl spát .Pochopila, že by mohlo jít o duchovní bytost. Potvrdila si to metodou testování a prosila o pomoc. Tuto skutečnost testuji i já, většinou odvedení provádím na dálku, ale tentokrát nedostávám povolení, cítím, že rodiče mají něco pochopit. Dělí nás sice 400 km, ale za pár hodin jsou rodiče zde a chlapeček je u babičky na hlídání. Zjišťuji časové určení přivtělení. Shoduje se přesně s nedávným úmrtím jeho kolegy. Vedeme rozhovor o jejich vztazích, společné práci, nedokončených úkolech. Každý postoj táty je plný nespokojenosti, kritiky, dokazování nespravedlnosti, která se odehrává údajně úplně všude na každém kroku, a hlavně v politickém životě. S kolegou, také politikem, měli stejné názory. Vypadalo to tehdy u mne, že křičí nejen jeden rozzlobený muž, ale ještě jeden neviditelný zuřivec mi sedí za krkem. Bylo to náročné přehodnocování,ale tento muž, dříve "hluchý a slepý" ke všem informacím ohledně zákonů vesmíru naslouchal, otevíral se novým pohledům a nakonec jsem viděla sebejistého politika i plakat. Často jsou lidé schopni změny, teprve až začne trpět jejich milované dítě. Skutečnost osvobození této duchovní bytosti nebylo potřeba na závěr ani kontrolovat. Úlevu jsme cítili všichni. Při návratu jejich chlapec neměl horečku a divné chování vymizelo jako zázrakem. Babička byla velmi udivena: "Jaké jsou to dnes ale nemoci? Před chvíli jsem ještě váhala, jestli nemám zavolat pohotovost, vypadal opravdu hrozně! A teď si tu skáče plný energie, on už je asi zdravý." Toto je příklad rodičů, kteří mají snahu poznávat a růst, i když je to ze začátku v rozporu s jejich starými materialistickými programy v myšlení.

Druhý příklad je přesně opačný. Matka - budeme jí nazývat Eva, mimořádně starostlivá žena, která ještě před plánovaným mateřstvím studovala různé směry výchovy podle nových koncepcí, přičemž hlavně srovnávala a kritizovala ty, kteří žádnou "pořádnou" koncepci výchovy neznali a nedodržovali. Těžko bychom v jejím okolí hledali mámu, která by "uspěla". Těmi byly jen autority z knih a její vlastní představy, jakou matkou se stane právě ona, A ejhle, přišla do jiného stavu a bylo zjištěno, že jde o mimoděložní oplodnění a je nutná operace. Tehdy poprvé hledala pomoc u mne. Jediný důvod jsem spatřovala v obrovském potenciálu vytvořených kritik. V mém vnitřním vidění to byla černá děloha plná bahna z "tmavých" myšlenkových útvarů. Když jsem jí řekla, že do takové dělohy by se nechtělo nikomu, začala se snažit. Některé oblasti své kritičnosti uviděla, usmiřovala se v duchu s ženami, které striktně posuzovala, četla různé knihy a hledala správná naladění. Děloha zrůžověla a druhé těhotenství bylo již úspěšné. Teprve po porodu Eva zjistila, že obrácená poloha dítěte a nutnost císařského řezu také není náhoda. Opět jsme hledaly příčiny. Kritika a zase kritika. Pokud v době porodu dítě vnímá nezměněný model matky, svoji opačnou polohou předává poselství o nutnosti změny v myšlení. Tentokrát ale tato žena nebyla schopna uvidět jemné rozdíly v tom, co je být pravdivá a sama sebou a co je srovnávání a kritika. Vracela se stále ke svému starému programu přijatému od rodičů, prarodičů, posílenému vlastním perfekcionismem, idealizací a studiem.
Její malá holčička celé noci plakávala, všechny představy a koncepty výchovy ztratily význam. Jediným cílem bylo "vydržet a nepadnout" - prostě velmi náročné dítě. Důvodem byla přivtělená duchovní bytost k děvčátku. Proč právě k ní? I ona sama byla v minulém životě velmi kritická a potřebovala, aby to máma s tátou odstranili. Proto citlivě reagovala na každou chybnou myšlenku rodičů. Živná půda negací byla stále posilována, a proto nebylo možné dítěti pomoci, pokud se rodiče nechtějí a neumějí změnit. Brzy přišlo druhé těhotenství, opět holčička a opět opačná poloha před porodem. Eva ale toužila po přirozeném porodu. Opět se na mne obrátila s prosbou o pomoc. Našli jsme konkrétní kritické postoje směřované hlavně k vlastní matce. Úspěšně se nám podařilo vnitřní usmíření s mámou (na dálku) a ultrazvuk potvrdil normální polohu dítěte před porodem. Evě ale stačila jen jedna nevyžádaná SMS, kterou ji poslala právě její máma a starý program tu byl zas. Děťátko se otočilo opět zadečkem ke světu a k rodičům. Přidaly se další kritiky, pochyby, nedůvěra a následoval císařský řez. Nyní dostávají rodiče dvojnásobná poselství, obě děvčátka jsou často velmi nemocná, každý dobrý terapeut vnímá přivtělené bytosti, ale ty je možné odpoutat od dětí jen se souhlasem rodičů. Ti střídají antibiotika s jinými pomocnými prostředky a v zoufalství navštěvují různé terapeuty, kteří slibují uzdravení, ale nepožadují změnu jejich myšlení. Vidí příčiny ve vnějších okolnostech a potvrzují rodičům jejich domněnky, že za vše mohou jiní. Pomáhají léčit důsledek, nikoli skutečnou příčinu.
Na závěr rada rodičům:
Převezměte zodpovědnost za zdraví svých dětí. Není to vůbec tak těžké, jak se to zdá. Věřte ve svoji sílu myšlenky a utvářejte jen pozitivní postoje, takové, na které budou děti odpovídat radostí a přirozeným chováním. Pozorujte jejich reakce a vnímejte jejich podvědomé vedení. "Učme se od dětí" jak řekl básník a "Pozorujte děti a vejdete do království nebeského" jak řekl Ježíš Kristus. Odložte strachy, napětí a urovnejte své porušené vztahy k okolí i k sobě. Najdete-li v sobě mír a budete-li vnímat krásu a sladkost života, budou i vaše děti zdravé.

Nabídka