Slepá ulička

Rozbalit všechny příspěvky
Zpracovávám...
Roman Jahoda
11. 9. 2014

Ahoj Maruško,
měl jsem tu čest být na dvou tvých seminářích.

Píšu Ti, z nějakého momentálního popudu, přestože se nacházím ve stavu, kdy mě opustila veškerá chuť doživota a sám nevím, v co ještě doufám. Nemám pocit, že jsem pod nějakým vlivem deprese, nebo možná není jen tak hluboká nebo ještě není endogenní. Někde za tím pořád cítím něco fungujíího. Spíš jsem v pro mě bezvýchodné situaci.
Už od mala jsem byl divný. Přecitlivělý, tlustý, zahrabaný v knížkách, nesmělý, otec se nám neměl moc času věnovat, bez sebevědomí ... Někdy v 18ti jsem se začal věnovat duchovnu, což bylo asi hodně hloupé, protože suma sumárum, jsem se nenaučil žít a obstát mezi druhými. Když jsem to chtěl změnit, začal jsem jezdit po všemožných kurzech, zpočátku jsem se věnoval buddhismu, pak jsem zakotvil u metod s podobným principem jako sofioterapie. Takže jsem odstraňoval jednu zauzlovanou věc z minula za druhou a výsledek byl, že se nestalo vůbec nic anebo se to rychle vrátilo zpět. Ale hledal jsem a zkoušel dál a dál a nijak se to nelepší, spíš úplně naopak. Moc mě povzbudily kdysi Tvoje slova, že už je změna na cestě a budu si moc užívat života. Ale zatím jsem se s ženou odcizil, ta mě počítám už nenávidí, a ani se ji nedivím. A ztratil jsem zájem o cokoliv, protože už nemůžu a nemyslím si, že to jde změnit. Navíc žena problémy nechce řešit vůbec, má tam z něčeho strach. Takže zdraví v háji, práce na houby a rodina už taky. Kdybychom si se ženou nepromluvili o tom, že to ještě zkusíme, pokračoval bych v každodenním přání, abych už zemřel, protože mi to přijde jako nejlepší řešení pro všechny, včetně dětí, kterým jsem neskutečně špatným vzorem.
Pravda je taková, že já jsem hodně špatný a nepoužitelný člověk. Neuvěřitelně líný, bez vůle, plný hněvu, nemám ani moc zájmu se starat o děti, o barák, ... prostě flink. Ženil jsem se pozdě a zřejmě nejsem ochotný nebo už schopný měnit způsoby. Nevím. A nemyslím si že bych se v těhle slovech nějak odsuzoval a přeháněl, myslím že se vidím reálně.
Já si uvědomuju že je to všechno o tom, že zřejmě uvnitř nechci aby to bylo jinak, resp. to podvědomé ne je silnější než vědomé ano. Ale nejsem schopný to změnit a v podstatě už jsem si tolikrát na tom vylámal zuby, že už ani nemám sílu to po tisící znovu zkoušet.
Tenhle stav zoufalství mě přivedl k pokoře a k Bohu, tomu v křesťanském pojetí. Kdy jsem musel uznat, že jsem úplně bezmocný a maličký a odkázaný na pomoc zvenčí. Modlil jsem se (a modlím se, akorát už ne za sebe) a bylo to celkem fajn. Jenže, mě se "dějou věci". Prostě něco se pod mýma rukama nebo v mé přítomnosti pokazí nebo věci dopadnou špatně. Měnil jsem práci, moc mě to bavilo, bylo mi "řečeno" že to bude dobré, ale byl to co se týče uživení rodiny abdoslutní průšvih. V další práci naleju do auta místo nafty benzín, přestože hledím na ty hadice pět minut abch se nespletl, z nějakého neznámého důvodu se pokazí tady jedno zařízení a je to na mě, protože já jsem s tím operoval, ... Takže jsem postupně začal pochybovat i o smyslu modlení se. Prostě všechno je pořád na nic. Nepochybuji o tom, že jsem pod Boží ochranou, přestože se mi dějou věci, jsem pře jinými chráněn. Ale proč to všechno? Mám se učit slepé důvěře v Boha? Možná, protože tahle myšlenka se mi nelíbí a nejsem to chopen přijmout.
Tak jako tak, každý den je pro mě utrpení a myšlenka na smrt mi přijde jako vyvobození. Štěpán Rak, asi jeden z předních našich astrologů, mi na můj horoskop řekl - Jak s tímhle můžete žít? A po pravdě - už nemůžu. Měl jsem tam nějaká prokletí, která jsem myslím úspěšně odstranil a stejně se nezměnilo nic. Spíš zhoršilo. Nicméně jsem si tím psaním odpověděl sám. Nejsem ochoten ve své pýše snášet strasti života a raději hned všechno vzdám. Opět nepokora k Bohu a k Životu. Skuhrám, zatímco jiní mají naloženo neskutečně více a přestože vím, že to má nějaký význam. Ale já na takový život .... a zároven to nejsem schopen změnit.
Možná tě neco k tomu napadne, ale ani odpověď vlastně nečekám, protože komu není rady, tomu není pomoci. Určitě se mi neděje nic, co bych si nezasloužil, jen mi to přijde líto kvůli dětem. Ale i to je zřejmě jen výmluva, proč tu mizérii neukončit kvůli zbabělosti. Takže promiň, že si tu vylívám srdce. Stejně ať mi napíšeš cokoliv, já nebudu ochotný nic ve skutečnosti dělat, aby se to změnilo. Mě se to vlaszně líbí a chci to. Ech, kur.. Promiň

Přeju ti pěkný den a nezlob se
Roman Jahoda

Petra Veverková
11. 9. 2014

Ahoj Romane,
četl si nový Marušky článek na téma:
"Co je tou nejhlubší příčinou našich obtíží? Aneb“ MÍT RÁD SÁM SEBE NENÍ SOBECTVÍ“

Petra

Roman Jahoda
12. 9. 2014

Ahoj,
četl a určitě je pravdivý. Teď to jenom realizovat :-(. Ani nevím co na to napsat. Na tom mít se rád jsem myslím už hodně dokázal změnit, no očividně málo, pokud dovolím aby se mi děly takové věci. Uniká my smysl toho všeho bytí tady.
Nevědomky jsem diskusi převedl na veřejnou. Po počátečním šoku si říkám, že to třeba bude taky někomu k užitku :-). Děj se vůle Boží :-).
Mějte se všichni pěkně a mějte se rádi
R.

Petra Veverková
12. 9. 2014

ahoj,

zpět do soukromé diskuse Ti to může dát Maruška.
Na kterých seminářích si byl?
P.

Roman Jahoda
12. 9. 2014

Na prvních dvou ...

Lucia
12. 9. 2014

ahoj Roman,
ja som tu dnes tiež z nejakého zvláštneho dôvodu, pretože dodnes som o tejto stránke ani netušila :-) a určite nie je náhoda, že sa tvoj článok zverejnil. a budeš sa možno čudovať, ale veľmi mi pripomína môj príbeh, kde som hľadala samu seba...nediali sa mi presne tie isté veci ako tebe, ale pocitovo som sa tiež za všetko kritizovala a bojovala s tým. hľadala som lásku k sebe a odstraňovala bloky z minulosti. a stále verila, že sa zrazu niečo zmení a že už zrazu bude všetko inak. mýlila som sa. čím viac som chcela, tým to bolo horšie. až som to začínala pomaly vzdávať. cítila som porážku, zúfalstvo...ale vtedy som si uvedomila jednu vec. že to bolo vlastne to, čo som mala pochopiť :-) nedokázala som prijať svoje skutočné ja. bojovala som s ním, chcela som ho silou mocou zmeniť. ale prečo? pre koho? neviem, či ti tieto riadky pomôžu alebo nie. ja nie som odborník, som len úplne obyčajná ako ty a snažím sa nájsť samu seba. a verím, že tebe sa to tiež podarí. smrťou sa nevyrieši nič, len si všetko odložíš na ďalší život. nemusíš byť dokonalý. a keď sa veci nedejú tak ako chceme, tak máme možnosť skúsiť robiť iné veci. možno sa ti nedarilo preto, lebo to nebolo v súlade s tebou samým. na to ti však bude asi lepšie vedieť poradiť Maruška. Ja ťa síce nepoznám a možno sa nikdy nestretneme, ale z nejakého zvláštneho dôvodu v teba verím. a viem, že sa ti podarí naladiť sa na seba a svoje vnútro, tak ako sa to nakoniec podarilo aj mne :-) držím v tom palce :-)

Ivana Sedláková
12. 9. 2014

Milý Romane, přesně vím o čem píšeš. Mám to jiné, ale přece nějak stejné. Letošní rok je pro mě velmi těžký a to bez zřejmých příčin a důvodů. To co jsem si zažila v posledních dnech bylo zatím nejdál. Přišlo mi tak nějak naprosto přirozené při krájení cibule přejet po žílách levé ruky, no neučinila jsem tak ať už z jakéhokoliv důvodu. Vím, že smrt nic neřeší, ale ve chvílích, kdy na ni myslím, je mi to jedno :) Myslím že nejvíce nám v realizaci brání právě to vědomí, že je to k ničemu :) Já tuším, že u mě to je přijetí sama sebe, reality a světa takového jaký je. Když povolím v tom mém lpění na tom, co mám v hlavě, tak mi ten život přijde o něco málo snadnější :) Přeji hodně sil. Ivana

Petra Veverková
13. 9. 2014

Ahoj Romane, Lucia a Ivano,

děkuji, že jste zde zveřejnili své příběhy, emoce, své prožívání, že je sdílíte, určitě tím pomáháte ostatním.
Držím palce, ať uvěříte ve svou jedinečnost a krásu :)
Petra

Marie Heralecká
13. 9. 2014

Ahoj Romane (a všichni v tomto příspěvku),
jsem velmi ráda, že jsi šel s touto pravdou ven, pomůže to nejen jiným, ale hlavně Ty sám jsi to pojmenoval a dá se na to reagovat. Objevila jsem tento text až dnes večer, napíšu Ti, čím bych začala já, možná to bude impulsem, ale až zítra nebo pozítří. Je víkend plný mých dětí a vnoučat. Ale netěš se, konec Ti rozhodně nedoporučím ani se Ti nestane (i když i to je někdy nejlepší řešení, ale pro tebe to tak necítím).

Roman Jahoda
17. 9. 2014

Děkui Vám všem za Vaše postřehy a upřímná slova. trochu mě odlehlo a můžu se zase nadechnout, i když je i jasné, že "to" uvnitř zůstává. Držte mi palce :-) R.

Petra Veverková
24. 9. 2014

Ahoj Romane,
jak pokračuje tvůj příběh? :)
Petra

Roman Jahoda
24. 9. 2014

Ahoj Petro,
děkuji za zeptání, pokračování to nemá žádné. Pořád jsem v tom stejně zaseklý. Zkouším se vracet k buddhismu, tam cesta k zastavení utrpení je, tak uvidíme. Nemyslím, že mám co ztratit.
Měj se
R.

Adam BURY
9. 10. 2014

A jak moc miluješ Romana Jahodu ? Miluješ ho nadevše na světě ? Vždy a všude, ať jsou okolnosti jakékoliv ?

Marie Heralecká
9. 10. 2014

Romane,
Adam ti položil nejdůležitější otázky Tvého života. Odpověz je pravdivě a uděláš ten první nejdůležitější krok k poznání podstaty tvého nedořešeného příběhu -Tvé nerovnováhy.
Ahoj Marie

Nabídka