Sofioterapie: Jak si přivodit nemoc pouhou myšlenkou

Rozbalit všechny příspěvky
Zpracovávám...
Marie Heralecká
20. 2. 2014

Již nějaký čas píši články o příčinách nemocí, které jsou skryty v našich emocích, záporných prožitcích a nepochopených situacích. Stále častěji se však ve své praxi setkávám se zcela zásadním problémem nepochopení síly našich myšlenek. Existuje nespočet knih, ve kterých autoři vysvětlují sílu myšlenky jako primární jednotku energie, která je schopna jak tvořit, tak ničit. Myšlenkou tedy můžeme nemoc vytvořit, ale i odstranit. To, že se tak skutečně děje, jsem si již mnohokrát potvrdila nejen na svém vlastním životě, ale i na příkladech příběhů mnoha mých klientů. S jedním takovým téměř „učebnicových“ příkladem jsem se setkala nedávno. Jedná se o příběh mé dlouholeté klientky, která na sobě velmi dobře duchovně pracuje a snaží se poslední rok stejně tak vést svou maminku, ale zatím se jí to nedaří.

Tato klientka Martina musela služebně odcestovat, a proto svěřila svoji 12 letou dcerku Evu své matce na pár dní. Ta v tomto čase jela se svými dalšími příbuznými a jejich dětmi na rekreační pobyt. Dospělí večer uložili „své ratolesti“ ke spánku a přikázali jim, ať nedělají rozruch v hotelu a šli společně do baru. Když se vraceli do pokojů, vyběhla jmenovaná vnučka Eva z pokoje, kde trávili večer společně mladí a začala na chodbě zvracet. Babička vyděšeně chtěla volat lékaře a bědovala, že zase určitě onemocní i ona, že vždy, když je hlídá a někdo z nich má rýmu nebo jakoukoli nemoc, že všechno od nich chytne. Eva ji prosila a přesvědčovala, že ji už vůbec nic není, ale babička do druhého dne opravdu onemocněla, nejen zvracela, ale měla i horečku a střevní potíže.Další den předávala vnučku mámě a žádala ji, ať okamžitě navštíví lékaře, že jde určitě o velmi závažné onemocnění trávicího traktu.
Máma Martina znejistěla a znovu se ptala na okolnosti zvracení v hotelu. Konečně se Eva odvážila přiznat se, že zase hráli s kamarády hru „fazole“, i když jim to babička zakazovala s tím, že „ kdoví co v těch fazolích je za svinstvo“. (Jedná se o hru, kdy každá fazole má jinou příchuť, např: maliny, káva, banán, zvratky, lejno,...ale je to jen chemická neškodná vůně či příchuť. Smyslem hry je, že tu fazoli, co vytáhneš, musíš pozřít) A Eva měla v příchuti nějaké zvratky, tak to momentálně nezvládla. Prosila maminku, ať to babičce neprozradí, že ji neposlechla a hráli tuto hru. Máma to šetrně babičce sdělila, ale přesto babiččin program „když jsou vnučky nemocné, tak to vždy dostanu“, vydržel i za vydatné lékařské pomocí šest dní.

Druhý příběh je také o 12 leté dívce Nikole, která nejen věří, že příčinou nemocí jsou naše myšlenky, ale je většinou schopna je sama odhalit, transformovat záporné vzpomínky na kladné a tím si pomoci k vyléčení. Udivuje svými schopnostmi nás dospělé. Ale právě tato dívka nedávno získala novou, cennou zkušenost s vytvořením nemoci svoji myšlenkou a následně i okamžitým vyléčením při pochopení své chyby.
Spolužačka Nikoly, které se při vyučování udělalo náhle nevolno, se v hodině tělesné výchovy pozvracela. Učitelka reagovala podrážděně, že ať jde okamžitě do šatny, že nechce také onemocnět a ani se k této žačce nepřiblížila. Pověřila právě Nikolu, ať ji doprovodí. Ta ji odvedla a cestou domů se jí udělalo velmi špatně. Bolelo jí břicho, točila se jí hlava a všechno co spolkla, ihned vyzvracela.Nechápala, proč se to děje. Vždyť ze seminářů ví, že člověk sám musí vytvořit živnou půdu ve své psychice či mysli, aby mohla propuknout nemoc. Na přenesení nákazy bez myšlenkového základu nevěří. Její stav se ale stále zhoršoval, až se nakonec objevila u mých dveří se svou maminkou. Sama si vytestovala, že důvodem není žádné přenesení nákazy, ale chybná myšlenka. Nevěděla si rady. Pomohla jsem ji s určením času vzniku chybné myšlenky. Bylo to právě v té chvíli, kdy odváděla svou kamarádku do šatny. Moje otázka „Na co jsi při tom myslela?“ jí okamžitě napověděla. „Aha, tak už vím.“ Vydechla si Nikola. „Já jsem kritizovala paní učitelku, v duchu jsem ji nadávala, že je pořád stejně hloupá, že si programuje, když někdo z nás ve třídě jen zakašle, že zase bude nemocná. A opravdu je pořád nemocná a pořád si stěžuje, kolik musí užívat léků kvůli nám.“
Takže vyléčení Nikoly bylo rychlé a jednoduché. Chvíli se tiše posadila, omluvila se
v duchu za svoji kritiku a potom prohlásila: „Přijímám s pokorou a láskou naši paní učitelku“. Uzavřeli jsme to společně větou, že „Pokora je stav rozšířené mysli, kdy akceptujeme všechny lidi na tom stupni vývoje, na kterém se právě nacházejí.“ Podala jsem Nikole chleba se sýrem a čaj, byla již řádně vyprázdněná a vyhládlá. S chutí se najedla a nemoc zmizela jako mávnutím kouzelného proutku.


Takovými příběhy jsem se zabývala celá léta. Ale na podzim 2013 jsem poprvé veřejně vystoupila v rozhovoru, který je zaznamenán na internetovém televizním kanálu „Cesty k sobě“. Po odvysílání mého příspěvku se zvedla vlna nových zájemců o sofioterapii nejen jako potenciálních seminaristů, ale především jako klientů, kteří spatřují v sofioterapii cestu k nalezení příčin svých obtíží. Bohužel již není v mých silách vyhovět všem, a tak předávám pomyslnou štafetu své terapeutické činnosti svým žákům, které považuji za kvalifikované sofioterapeuty s citlivým vnímáním a otevřeným srdcem k pomoci druhým lidem. Jednou z těchto pokračovatelek je i Katka Mudříková, která otevřela svou praxi v Praze. Její cesta
k sofioterapii vedla rovněž přes spletité životní situace, jimiž si musela projít a pochopit, co jí mají v jejím vývoji říci. Má za sebou zkušenost života v africké Ghaně, pomáhala v projektu „Péče o matku a dítě v Nikaragui“, spolupodílela se na realizaci vzdělávacího kurzu pro rodiče, kteří vychovávají děti s postižením a v současnosti se věnuje práci pro občanské sdružení Rytmus. Jsem přesvědčena, že právě člověk, který neměl v životě „ustláno na růžích“ a dokázal se zdravě s životními krizemi poprat a vyhodnotit je jako důležité mezníky, je lépe připraven vcítit se do příběhů druhých s pochopením, láskou a nadhledem. Za vše mluví její vlastní zkušenost se strachem, který ji sužoval mnoho let:

Katka Mudříková - příběh: Jak jsem zvládla svůj strach.
„Prožila jsem dlouhodobé psychické týrání a víra v sebe samu se tak dostala na nulu. Vznikla ve mně nedůvěra v lidi, obavy z ponížení, strachy ze zrady a to všechno se přesně promítalo následně do mého života. Po třech letech od rozvodu jsem konečně nabyla vnitřního pocitu, že je to za mnou a že chci začít žít svůj nový život. Oba mí synové mě v mém rozhodnutí úžasně podpořili. Prosila jsem si tedy, aby mi do života přišel ten správný partner a on se vážně asi za 3 dny v mém životě objevil. Já však podvědomě stále prožívala obavu, že si přitáhnu do života stejného člověka, jako byl můj bývalý muž a představte si, jak to funguje! Tento nový muž měl stejné košile i svetr jako můj bývalý a dokonce se občas i jako on choval. No byla to hrůza. Všechno čeho jsem se obávala se dělo. Ten strach z něj začal být tak panický, že jsem od něj odešla. Asi za 2 měsíce mě pozval znovu na kávu. Ještě jsem ho ani neviděla a už jsem se s ním v duchu hádala aniž bych vlastně věděla proč. Sedli jsme si do restaurace a mě z ničeho nic popadla panika, strach. Něco mi říkalo uteč! A najednou se to stalo. Prostě jsem na ten strach koukala, jako že co se to ve mně děje, když se nic vlastně neděje. Nebyl v tu chvíli žádný důvod bát se ani utíkat, protože nebylo proč. A tak jsem ten strach přijala a on zmizel. Posezení na kávě se vyvíjelo příjemně a já už tyto pocity strachu vůči němu nezažívám a ani on mi nedává zažít pocit, že by mi hrozilo nějaké nebezpečí. Pochopila jsem, že mi jej do života přitáhly právě tyto moje pocity strachu a nedůvěry a to proto, aby se vyčistily a já pak teprve mohla prožít vztah založený na důvěře a lásce.Děkuji za to, že mi byl poslán do cesty a pomohl mi zbavit se pocitu strachu. Když totiž svému strachu porozumíme, jeho síla se vytrácí a nám může do cesty vstoupit zázrak.“

Katka Mudříková – příběh: Děti jsou naše zrcadlo.

Rodiče se často ptají: Proč má mé dítě to či ono? Proč se takto chová? Co mám s ním dělat?

Otázka má však znít: Co dělám špatně? Co nechápu?

Děti jsou naše zrcadlo. Musíme se jim naučit naslouchat. Abychom toho byli schopni, musíme se naučit být v klidu. Klid není stagnace, ale je to moment, kdy jsme schopni nahlédnout do svého nitra a pochopit svůj život, své tužby, svá přání a pak se tato doba stává základem k nahromadění nových sil a vytvoření nových plánů. Můj syn byl nesmírně protivný. Celé tělo ho svědilo. Ztratil hlas a chraptěl. Automaticky jsem se ho ptala copak, že ho trápí? Nechápavě na mě koukal a tvrdil, že jemu nic není. Stále mě však upozorňoval na to, že ho svědí celé tělo a že ztratil hlas.V klidu jsem si sedla a ptala se sama sebe. Co se to tu děje? Na co on reaguje?
Je protivný – nejistota prostředí, nevím jak a co dál ve svém soukromém životě.
Ztráta hlasu – svobodně si mám říkat o své potřeby a mít důvěru v jejich naplnění.
Svědění pokožky – svobodně mám vyjadřovat své pocity a myšlenky, které mě vnitřně zžírají. Uvědomila jsem si, že ne on, ale já mám „problém.“ V hlavě jsem si pak urovnala všechno, co mě trápí. Pochopila jsem, že to v sobě potlačuji namísto toho, abych o tom mluvila. Že mám obavy, že i když „to“ řeknu, nebudu vyslyšena . Nebo budu odmítnuta, či přímo potrestaná.
Jak velká úleva a klid se však ve mně rozhostili po té, co jsem si všechno v hlavě srovnala a rozhodla se konat. Hned ráno jsem bez jakéhokoli konkrétního očekávání sdělila, druhé straně všechny své myšlenky, pocity, očekávání a potřeby. Nebyl to boj ani naléhání, ale pouhé sdělení. A věřte, že i když Vám druhá strana nebude moci vyhovět i tak všechno dopadne jak nejlíp jen může. Vy máte totiž v sobě jasno. Víte co chcete a věřte, že se najdou ti praví lidé a situace, které Vám pomohou přiblížit se Vašemu cíli neboť jste dokázali jasně vyjádřit svá přání a potřeby. A stejně jako vy se snažíte splnit svým dětem vše po čem touží, tak i Vaše přání budou vyslyšena.

Nejen díky těmto velkým životním zkušenostem je Katka připravena ve své sofioterapeutické praxi pomoct najít cestu mnoha dalším lidem, kteří ji hledají. Další příběhy z její praxe a více informací o možnostech konzultace s Katkou se dozvíte na jejích stránkách www.katkamudrikova.com případně na telefonním čísle: 722 945 056.Bude také jednou z přednášejících na esoterickém festivale ve dnech 11. – 13.dubna 2014 v Praze.

S velkou radostí vítám a přijímám spolupráci této nové sofioterapeutky, která dokázala pomoci již mnoha klientům z Prahy a okolí.

Nabídka