Sofioterapie: příběhy uzdravení dětí- noční běsy a poruchy spánku

Rozbalit všechny příspěvky
Zpracovávám...
Marie Heralecká
2. 2. 2014

Pro každého z nás je nekonečně důležitý zdravý a plnohodnotný spánek. Kvalitní spánek je i dle lékařských kruhů základem pro zdraví celého organismu, nejen zdraví fyzického, ale především zdraví psychického. Stačí pár probdělých nocí a zoufalství je na světě. Stejně jako nedostatek spánku nás vyčerpává spánek nekvalitní, plný děsivých snů a běsů, z něhož se budíme křikem a mnohdy velmi těžce znovu usínáme plni strachu, co nás ve spánku ještě čeká....

V současnosti je k dispozici mnoho zdrojů, které nabízí výklady snů, osvojení metod pro tzv. vědomé snění, díky němuž nalézáme vysvětlení obsahu snu a jsme schopni přijat vnitřní program, kterak vědomě se snem pracovat. Tohoto však jsme schopni až od určitého věku, kdy umíme pochopit metodiku práce se sny. Zažíváme však mnohdy zkušenosti děsivých nočních prožitků s našimi dětmi a každého rodiče trápí, když neví, jak dítěti pomoci.

Nevědomí rodiče v takovém případě vysvětlují dítěti nesmyslnost děsivých snů a snaží se je „vyléčit“ přesvědčováním o fikci nočních obrázků a neexistenci reálného podkladu pro to, co ve snu vidělo. Je-li toto dítěti sděleno citlivě, s láskou a pochopením, mohou se nepříjemné noční prožitky u dítěte přerušit. Avšak je-li rodič necitlivý a nechápe symboliky poselství snů, může dítěti způsobit hlubší trauma. Neopomenutelným bodem by totiž mělo být uvědomění rodičů, že sen může bezprostředně souviset s jejich vlastními nepochopeními, na které se snaží dítě svým „nočním utrpením“ ukázat. Proto rodiče, kteří jsou vědomí a chápou souvislosti, mají příležitost svým dětem rychle pomoci a prožívat klidné spaní. Jak tedy dětem pomůžeme?

V prvé řadě musíme dítě trpělivě vyslechnout a dle obsahu snu analyzovat, jaké situace či prožitky zanechaly záporný záznam v podvědomí dítěte či v podvědomí rodičů, kteří jsou s dětmi propojeni a dítě jejich záporné vzpomínky tzv. „načítá“ do svého podvědomí a zrcadlí tak rodičům jejich nevyřešené či neodstraněné negace. U velmi malých dětí, které ještě nemluví, musíme použit metodu testování a spolu s terapeutem postupovat tak, jak uvádím v níže uvedených zkušenostech z praxe.

Jednou z ukázek řešení nočního děsu starších dětí je příběh osmiletého Marečka. Rodiče přišli s dotazem, co může znamenat stále se opakující obsahově identický sen jejich chlapce. Ve snu se vždy Mareček ocitl ve válce společně se svým otcem, kterému chce zoufale pomoci, protože mu někdo míří zbraní na hlavu. Otec však o tomto nebezpečí neví a Mareček prožívá hrůzu z toho, že otci nedokáže pomoct, protože ho otec neslyší. Mareček tedy ze snu hrůzou křičel a po procitnutí vždy dlouho lítostivě plakal. Postup rozboru snu jsem zahájila dotazováním s čím nebo s kým otec bojuje. Pomohlo nám testování, kdy jsme se vrátili k nedořešenému problému konfliktu otce s jeho vlastním otcem (dědečkem), který se dá pojmenovat jako boj, válka, ve které otec nevidí a neslyší, že tento boj nelze vyhrát, že názory a postoje otce nezmění a má je jen přijmout, svému otci odpustit a přestat bojovat. Obrazem nevědomosti otce je zbraň, kterou si vlastně on sám míří do hlavy jako do zdroje nesprávných, kritických myšlenek. Při dalším rozhovoru bylo zřejmé, že v průběhu návštěv u dědečka Mareček projevoval snahu o usmíření otce s dědečkem, která však nebyla uslyšena. Otec se konečně tváří v tvář setkal se svým vlastním nepochopením, které mu syn zrcadlil a byl konečně schopen svého otce přijmout a odpustit mu. Po rozboru snu a po vědomém oddělení chlapce od otcova problému se sen již nikdy neopakoval a Mareček již klidně spával.

Další příběhy spadají do oblasti nočních běsů malých dětí, kterým lze pomoci jedině vytestováním pravděpodobných příčin a následným odstraněním záporných vzpomínek = spouštěčů nočního pláče.
Příběh- Noční běsy I

Přícházejí rodiče- pěstouni s 5- letým chlapce, kterého mají 2 roky v péči a po celou dobu denně křičí ze spaní, přitom kolem sebe kope a s někým se jako pere. Někdy to bývá i vícekrát za noc. „ Už jsme zoufalí, nepomáhají léky na uklidnění, ani když spí s námi v manželské posteli, ba dokonce je to snad ještě horší. Nikdo nám není schopen poradit a my jsme již v koncích, pořád nevyspaní a unavení“. Testuje časové určení příčiny, to je v prenatálním vývoji (asi 6-9 měsíc), potom ještě první rok života a mizí to zhruba v době, kdy byl odebrán biologickým rodičům. V tomto případě tedy nepomůže rozhovor s pěstouny a jejich zpětná vazba. Neznají přesně poměry v původní rodině. Nutné je testování podle předem nachystaných předloh negativních pocitů a seznamů možností neuspokojených potřeb dítěte.

Vytestováno: nesplněná potřeba respektování autority dítěte. Pocity - ohrožený, vylekaný, dotčený, opomíjený, ve strachu ze ztráty bezpečí, klidu, něhy a vlídnosti.

Další testovací otázka (podle četných zkušeností z praxe): Je tedy příčinou stres vzniklý nadměrným a nešetrným pohlavním stykem v závěru těhotenství a ve tvé blízkosti v době po narození? Podvědomí chlapce odpovídá: ano, ano, ano....!!!

Rodiče překvapeně mlčí, teprve otec - pěstoun reaguje tím, že to by přece musely řvát ze spaní všechny děti. Ne, úplně všechny ne, ale pokud rodiče neznají míru, matka není pocitově spojena s dítětem a třeba i pod vlivem drog a alkoholu ( jako tomu bylo pravděpodobně i u těchto rodičů), nadměrný, ale i vulgárně provozovaný sex během třetího trimestru prenatálního vývoje zanechává záporný pocitový záznam. Tělo matky je v té době domovem jejich miminka, může nastat tato tzv. alergie na sexuální akt.

Další tentokrát intimní otázka pěstounům: „ Jak často od převzetí Martínka se vám podařilo se v klidu a krásně pomilovat, aniž by křičel ze spaní“? Okamžitá prudká reakce pěstouna je potvrzením příčiny: „ No, to jste se teda trefila do černého. Snad ani jednou za ty dva roky. Nejhorší ale je, že na „to“ jen pomyslím a už křičí! Většinou mě i přejde chuť. Je to náš „kazišuk“. Proboha! Ale máme ho rádi, to tak bude pořád? Přece to už nevrátíme a nezměníme to, co se stalo!“ A následují hrubé nadávky na původní rodiče.

Ano, to co se stalo nezměníme, ale můžeme změnit vzpomínky na tyto události v podvědomí dítěte. Můžeme je společně přehodnotit, transformovat záporné záznamy na kladné. Hlavně odpustit jeho rodičům. Pěstoun reagoval slovy: „ Tak to mu teda odpustím tak, že až ho najdu, rozbiju mu hubu a dobiju ho tak, že se nezvedne ze země, syčák jeden“. Tak takhle bychom malému Martínkovi vůbec nepomohli, ba naopak, by přibyla další negace a konfliktní frekvence by se opět ukládaly v jeho buněčné paměti. Výsledkem tohoto mnohahodinového sezení bylo, že Martínek už nikdy ze spaní nezaplakal. Pěstouni ještě mnoho let opěvovali tuto terapii a hovořili o tom, jako o zázračném vyléčení. Bylo to pro ně první setkání s alternativou, ale zdaleka ne poslední. Díky jejich zkušenosti přišlo později na jejich doporučení mnoho dalších pěstounů s nepochopitelnými příznaky a poruchami, které se odstraňovaly stejně jako tato porucha spánku.

Postup řešení, velmi obecný a stručný je následující:
Odpuštění původním rodičům. Není to vždy jednoduché. Mnohým pěstounům je nutné vysvětlit a přiblížit zákony karmy a smysl a účel utrpení, které druhým způsobujeme, aby si tímto odžili to, co sami způsobovali jiným. Pěstouni si představí, že jsou „těmi“ rodiči, kteří ubližovali, neboť dítě většinou smaže rozdíl - biologičtí rodiče, vychovatelky v dětském domově, pěstouni. Faktem zůstává rodič - autorita a ten se s ním usmiřuje, žádá o odpuštění (u malých dětí v myšlenkách – v podvědomí) a vkládáme dítěti myšlenku, že samo spolu s námi děkuje za možnost odžít si své karmické zátěže, ať už byly jakékoliv a vědomě odpouští neboť „ každé zlo je k něčemu dobré“. U větších dětí se odpuštění provádí v promyšleném rozhovoru vedeném nejlépe spolu s terapeutem podle úrovně a věku dítěte. Doplněním bývá některá z metod vyrovnávání průtoku energie v meridiánech, aby došlo k odblokování (různé druhy cviků, kombinace poťukávání s afirmacemi, léčení kresbou aj.). V případě odstranění traumat, která si dítě nepamatuje a původní rodiče nejsou k dispozici, je vhodné počáteční stav vyjádřit procenty, kolik bylo vytvořeno negativní energie a kolik pozitivní energie daným zážitkem. Poté při přehodnocování testovat výsledek. Je to spolehlivá kontrola průběhu terapie.

Příběh- Noční běsy II

Malý Davídek má dnes ½ roku, má krásný dětský pokoj a k dnešnímu půlvýročí dostal nové hračky a vybavení do pokojíčku. Matka, 18letá Denisa sedí a pozoruje jak usíná. Má slzy v očích, je z té krásy dojatá a vyjadřuje v duchu svým pěstounům vděk za to, že může být v této rodině. Oba i s Davídkem jsou v pěstounské péči( matka od 14 let po těžkém dětství v sociálně slabém prostředí s patologickými jevy). Matka nyní studuje na střední škole a pěstounka zůstala doma na MD, aby mohla Denisa nadále studovat. Druhý den matka Denisa nešťastně sděluje, že netuší, co se s Davídkem stalo. Celou noc se budil, křičel bez zjevné příčiny, těžko usínal a poplakával. Denisa přišla ze školy až k večeru a na noční pláč zapomněla. Další den to ovšem bylo ještě horší, ráno prosí, abychom zjistili, co se stalo, kde je příčina toho, že takto kříčí. Horečku sice nemá, ale možná ho něco bolí. Hledáme příčinu. Celých 100% pochází z podvědomí matky a spouštěčem je večer – den oslavy ½ roku věku Davídka, to je před 2 dny. Dále bylo testováním zjištěno, že se to netýká jeho pocitů či vzpomínek. Denisa popisuje na co ten večer myslela. Přiznává, že si chtěla vzpomenout na své dětství, na dobu kdy jí bylo asi ½ roku, jaké pocity prožívala. Avšak, jak je u dětí z těžkého sociálního prostředí časté, vytlačí z paměti většinu negativních vzpomínek a do nepříliš světlé minulosti se nevrací. To je důvodem, proč si Denisa nemohla na nic vzpomenout i když velmi chtěla. Malý Davídek pouze zrcadlil pocity a vzpomínky, na které si matka chtěla vzpomenout a byly uloženy hluboko v podvědomí. Nevědomě je načítal, stejně jako všechny děti vnímají nejen vědomé vzpomínky rodičů, ale zároveň načítají i jejich záznamy z podvědomí.

Řešení: Denisa si přehodnotila staré vzpomínky, ať už jsou jakékoliv, přijímá je jako důležitou součást svého vývoje, jako odžití karmických zátěží za minulé životy. Poděkovala své biologické matce za plnění negativní role v jejím životě, kterou si sama Denisa do tohoto života vybrala. Obalila ji i všechny situace s ní spojené světlem, pochopením, láskou a poznáním. Otci poděkovala za pomoc v kritických, konfliktních chvílích a situacích, kdy ji matka ohrožovala. Rovněž mu zpětně poděkovala za svolení k odnětí z rodiny sociální odborem. Byla nutná kontrola testováním. Ze 100% negativní energie bylo 0 %, k páru procentům pozitivní energie přibylo několik pozitivních vzpomínek na otce, které tak dlouho „oslavovala“ až dovršila 100% pozitivní energie. Následně i pochopení karmy a radost, že teď již může žít šťastně, studovat a že má skvělou a milující rodinu, po které vždy toužila! Osvobodila Davídka od negací, dodala mu pocity bezpečí, klidu, lásky, ochrany a radosti. Další noc již opět spal klidně a ráno se budil veselý a usměvavý.

Nabídka